Nezastavující se kolotoč

18. dubna 2015 v 11:46 |  Articles
Potřebovala bych si umět nafouknout den. Když jsem byla mladší, vždycky jsem se na takové lidi (lidi, kteří věčně něco nestíhají) dívala nevěřícně a říkala si, proč? Vždyť den je tak dlouhý a nemají, co dělat. Do té doby se projevovala ještě moje nevědomost. Rychle a vlastně neznámo kdy, jsem do tohohle kolotoče spadla také. Najednou všechno běží jako na linkovém pásu, který se nezastavuje a nezpomaluje a nepouští nás ven. Nesměle to všechno pokračuje bez nějaké možné, blížící se přestávky. Nesmíte si odskočit a nesmíte si chvílemi ani nic dopřát, pokud chcete, aby všechno, co děláte, bylo perfektní.

Dřív jsem nechápala, proč si lidé píší diáře a organizují si každou hodinu nebo minutu. Teď, když jsem v tom s nimi, směle cupitám v jejich šlépějích. Zatím jsem nedospěla do takového stádia, abych si pořídila deník a plánovala si i to, kdy půjdu na záchod, ale mám takový pocit, že se k tomu poměrně rychle blížím.

Jsem ve třetím ročníku na střední škole a zdá se mi, že toho mám nad hlavu už teď. Co bych dělala, kdybych šla na vysokou? Znamenalo by to žádný život a žádný prostor pro sebe? Mám svoje pomalé tempo a nerada na něco spěchám, což znamená, že když mám pracovat rychle, stresuje mě to, jsem nesoustředěná a pod tlakem.
Vysloveně nesnáším tuhle uspěchanou dobu! Proč se všechno hrne tak neskutečnou rychlostí kupředu? Kam se všichni tak ženou? Vždyť takhle to přece nemůže fungovat věčně..
Čím dál víc začínám registrovat, kolik lidí začíná chodit k terapeutům, kolik bere léky na uklidnění, kolik z nich si chodí do lékárny pro nějaké čaje posilující mysl nebo kolik jich začalo pít kafe, méně jist a začali přicházet o vlastní potěšení a vlastně v jádru o vnitřní život.
Vím, že jsem ještě mladá a mám na takový shon čas, ale nemůžu vyrůstat ve vlastním světě, když nebudu stíhat ten okolní, ten, pro který tu jsem.
Už kdysi dávno totiž někdo ztratil pojem o tom, proč tu vlastně jsme. Ne všechno kolem nás, veškerý vývoj technologií a ostatních vymožeností, je pro nás dobrý. Zpříjemňuje nám sice život, ale bere nám duše. Lidé raději sedí za počítačem, než aby šli za zábavou někam ven, raději hledí do mobilů a s někým si dopisují, než aby se s někým osobně setkali.

Jsem TA, která se cítí udupaná společností, pravidly a zákony, ale nemůžu nic říct. Cítím se tak jen já?

- - -
 


Komentáře

1 tokmlhy tokmlhy | E-mail | Web | 3. května 2015 v 0:47 | Reagovat

Tento článek se mi zalíbil. A vskutku se tak necítíš jen ty. Lidé žijí stěžováním si na nedostatek času místo toho, aby ten čas využili jinak. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama