V mysli ostatních

12. dubna 2015 v 16:00 |  Articles
Jsem hodně přemýšlivá a každou věc se snažím, zanalyzovat tak, aby nikomu neublížila, nikoho neponížila a zkrátka, aby vyhovovala všem. Jenže, jak to udělat, když jsme každý jiný. Je to tu pro mě těžké. Mám kolem sebe spoustu lidí a s tím také spoustu různých povah a názorů. Ale abych nepovídala pořád tak obecně, tak se to pokusím trochu přiblížit.

Máme ve třídě, takovou dívku, se kterou se všichni v pohodě baví, rozumí si s ní a zkrátka to není ten typ odpadlíka, který by se musel nějak angažovat, aby ho ostatní přijali mezi sebe. Zpočátku jsem si s ní rozuměla a vypadalo to, že jsme si hodně podobné, ale časem se ukázalo, jak moc jsme odlišné. V poslední době se mi zdá, tak trochu povrchní, otupělá vůči citům druhých a pohrdavá vůči mně. Nechci ji tu hanit, ale ona je právě takový příklad toho, že zrovna u ní nevím proč mi záleží na tom, co si o mě myslí. Dává mi většinou dost okatě najevo, že cokoli, co řeknu, je hloupé, stupidní nebo absolutně nevhodné. A tím způsobem se na mě taky dívá. Psychicky mě to ponižuje (ale možná jen proto, že si toho všímám a že si to připouštím)

Nepřipadá mi, že bych řekla něco špatně nebo nevhodně, ovšem jak záhy na sobě ucítím její pohled, tak začnu přemílat všechno, co jsem řekla a co jí na tom mohlo přijít tak absurdního.

A ještě něco ke mně.. Jsem takový asi tišší typ, protože když něco řeknu, tak to třeba nikdo ani nepostřehne, ale jakmile to samé řekne někdo jiný, výraznější, autoritativnější a s respektem, tak se všichni začnou vyjadřovat a spřádat na to diskuze.

Je to se mnou asi trochu složitější. V hlavě mám takovou, říkejme tomu "analytickou místnost", ve které všechno probírám, přemílám a opakovaně se sama sebe ptám na různé otázky a snažím se najít východiska nebo nějaká řešení, kterými bych všem těm problémům zvenčí mohla zabránit.

Zajímalo by mě, jestli je takových lidí jako já víc. Jestli taky někdo hodně rozmýšlí nad tím, co řekne, a záleží mu na tom, co si o něm myslí ostatní a jestli se s tím snaží nějak bojovat (nevšímat si toho) nebo si nechává dál ubližovat.

- - -
 


Komentáře

1 JustEllie JustEllie | 17. dubna 2015 v 20:17 | Reagovat

Jaa *hlásím se*
Taky máme ve třídě takovou dívčinu ale obě dvě jsme si celkem blízké a obě dvě si uvědomuje žejsme úplné opaky..
A neboj, nejsi sama. Když se bavíme s klukama (ta kamarádka se baví, já se víc usmívam než mluvím) tak když něco prohodím, poté, co v mé mysli zhodnotím jako trefnou poznámku, všimne si toho jen ta kamarádka a zasmeje se. Pak to po mě zopakuje klukům a ti se tlemí taky. Jo, jsem většinou vzduch, poletujici prach ve slunečním světle. +máme ještě ve třídě jednu velkou introvertku. Neboj, nejsi sama ;)) Xx

2 suzie-rosse suzie-rosse | Web | 19. dubna 2015 v 12:20 | Reagovat

[1]: To je fajn :) Taky mám takovou kámošku, která je můj úplný opak.
A máš pravdu.. Když jsem někde v diskutující společnosti, tak spíš poslouchám a občas něco prohodím (právě až to zhodnotím, že by to mohlo sednout) a nakonec se to spíš jen tak ztratí..
Ale když jsem s někým sama jenom ve dvojici třeba, tak jsem občas i upovídaná :)
Jinak moc děkuji za komentář a za to, že jsi mi řekla, že v tom nejsem až tak úplně sama :)

3 JustEllie JustEllie | 20. dubna 2015 v 20:34 | Reagovat

[2]: přesně, ve dvojici je to úplně jiné.. Teda ve třídě. Když jsem s lidma které znám od školky/ 3ttridy, nevím kdy přestat. Jenže nejsou se mnou ve třídě. Nezbývá než přežívat a tešiť se na jiné chvíle.
Neděkuj, já ráda komentuji :D xx

4 Bet ♥ Bet ♥ | Web | 3. května 2015 v 20:43 | Reagovat

Zrovna takovou situaci řeším i já ve škole s jednou holčinou... (Nebo spíš to řeším já, nevím jestli ona taky).

Cítím se být úplně v tvé kůži. Nevím, co jsem jí provedla a stále na mě posílá vražedné a úzkostlivé pohledy. Nevím, co jsem ji provedla.

Každopádně neboj, z toho se dostaneš! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama