Červenec 2015

Neurčito, nevysloveno

6. července 2015 v 17:26 Articles
Někdy se stane, že potkáte člověka, se kterým si výborně rozumíte a máte chuť mu na sebe prozradit úplně všechno. Jenže občas do cesty vstoupí strach z toho, že byste mohli udělat chybu.

Potkala jsem jednoho človíčka a skutečně mi padl do oka. Když jsem s ním, tak je mi opravdu dobře a cítím se s ním tak nějak na podobné vlně. Mám pocit, že to je ten typ člověka, který vycítí, když potřebujete obejmout, nebo slyšet něco povzbuzujícího. A už bych i řekla, že vím, jak takový typ poznat.

Vezměte si, když jste třeba na procházce a najednou zakopnete a padáte. Jde ten dotyčný před vámi, vedle vás nebo kousek za vámi? Pokud jde před vámi, tak než se stihne otočit a zjistit, co se stalo, vy už budete sedět na zemi. Pokud jde za vámi, může vás zachytit, ale lepší je, když jde vedle vás, protože se na sebe můžete podívat a je co nejblíže k tomu, aby vám nabídnul pomocné rámě, když se řítíte dolů.
Ale tohle není žádný návod, jako odhadnout charakter. Jen jak si myslím, že by to mohlo být.

Teď, když tento článek píšu, nemám myšlenky zrovna urovnané, takže se omlouvám, jestli je to trochu zmatené. Od rána jsem vlastně nic moc nesnědla a slova mi nějak váznou v krku a nechce se jim ven. Ta slova, která jsou opravdu důležitá a ne tolik všední. Jako bych tam měla cedník, přes který se nemohou dostat ven.
Já asi zkrátka neumím psát o něčem normálním, protože vždycky sklouznu k těmto tématům, když na mě přijde těžká chvilka.

- - -