Na vysokém, neznámém místě

23. srpna 2015 v 18:31 |  Articles
Ocitám se kdesi v půli vysokého a dlouhého mostu, stojím na okraji a přemýšlím, co dál. Do dlouhých šatů se mi opírá lehký vítr a dlouhé vlasy mi poletují jedním směrem, přičemž mi pár pramenů překrývá tvář. Mám možnost jít dál, vpravo či vlevo. Na jedné straně slunce vychází a na druhé zapadá. Vychází v minulosti a zapadá v budoucnosti. Netečně pozoruji, jak čas kolem mě plyne, a já jen ztuhle stojím. Ne, že bych nechtěla vykročit, ale přišla jsem o veškerou motivaci. Ztratila jsem všechno, co mě vedlo někam dál, a pokud jsem objevila něco nového, tak mě to nechává pochybovačnou, kvůli strachu, že by se minulost mohla opakovat, či mohla být ještě zranitelnější.

Chápu, že svoji budoucnost nenajdu v knížkách, filmech, písničkách ani ve vlastních kresbách, ale aspoň se mám kam uchýlit, když se mi z reality začíná točit hlava.

Nesmím na tom okraji stát příliš dlouho, protože až se mi podlomí kolena, nikdo nebude stát vedle mě, aby mě zachytil, když budu padat. Na tomhle skokánku jsem jen já, a je jen otázkou času, kdy vítr zavane silou, kterou neustojím.

V ten moment prostě zmizím a těžko mě někdo najde. Sama sebe jsem nenašla, natož aby někdo našel mě. Chtěla bych, aby to bylo navždycky, ale jedno křídlo nikdy létat nebude.
Těžko se popisuje zmatek v duši. Takové malé stvoření, tam sedí v koutě za stěnou, skrz kterou nikdo neslyší tichý pláč.

Naprosto výstižný song.


- - -
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama