Srdcervoucí chvíle

16. srpna 2015 v 10:52 |  Articles
Tak jsem se po dlouhé dobře opět podívala na blog a uvědomila jsem si, jak moc ho zanedbávám. Není to tím, že bych neměla o čem psát, jako spíš tím, že jsem měla období, kdy jsem nevěděla, jak to mám napsat. Prošla jsem si teď nedávno rozchodem s mým klukem. To, co mezi námi časem vázlo, byla komunikace a mě, jakožto slečně náročné, to začalo vadit. Nebyl v tom nikdo třetí, jak to často bývá, ale právě jen obyčejná ovšem pro mě podstatná komunikace. Chápu, že až se lidé za nějaký čas poznají téměř do detailů, tak se jejich společné téma stočí spíše na všední věci, ale i tak.

Vyčítám si, že nejsem úplně výborná partie, protože s nikým nedokážu vydržet půl roku jen tak, aniž bych se s ním nezačala nudit. Znám pár lidí, kteří mi přirostli k srdci, a mám si s nimi, co říct stále, ale do téhle jejich kategorie já nepatřím.

Jdu si takhle po ulici, když vidím nádherný pár. Sluší jim to, baví se spolu a smějí se. Ano, takhle to taky bylo jenže jen bylo. Přesně takhle jsme totiž vypadali i my.

Asi už jsem trochu zničená veškerou tou romantikou, na kterou nepřetržitě koukám v televizi a vymývám si tím mozek. Jenže jak si mám pomoct, když to mám ráda? Mám ráda svíčky, když je tma, růže, ať je to jakákoli příležitost, obětí jen tak pro radost nebo když ten druhý vycítí, že to potřebujete nebo maličkosti, kterých si ten druhý na vás všimne. Ano jsou takoví lidé, znám takové, ale jak jsem řekla, já nejsem jejich level. Jen smutně sleduji skutečnost, jak si je krásné holky, s fitness postavou a hřívou až do pasu omotávají kolem prstu. A já jen stojím uprostřed. Dokonce jsem měla i to štěstí, že jsem se stala takovým mezičlánkem v této vyšší lize. Nesnáším být mezičlánek! Jen takové krácení chvíle, než si najde nějakou, se kterou stráví zbytek života.

Zkrátka si myslím, že chyba je ve mně. Jsem teď na cestě, jak se znovu postavit na vlastní nohy, a zase začít trochu žít. Snažím se zachytit všeho, abych jen tak nevrávorala a vyšplhala zase tam, kde najdu zase sama sebe.

Pokud se zamiluji, tak to neovlivním. Jenže pravá láska nečeká. Ta zkrátka je a neptá se. To jen lidé ji zamlčují nebo nedávají najevo, protože mají strach, že by se minulost mohla opakovat.

- - -
 


Komentáře

1 Peqvy Peqvy | Web | 27. prosince 2015 v 16:23 | Reagovat

Též svůj blog trochu zanedbávám. :(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama