Prosinec 2015

Co když nezapomněl

24. prosince 2015 v 13:58 Articles
Zmítá mnou večerní melancholie a nechce se mě pustit myšlenka, že na všechno nejde jen tak zapomenout. Když se ohlédnu do své minulosti, tak se stalo pár věcí, které mi doslova změnily život. Byla to různá rozhodnutí a také vzestupy a pády.

Ksakru, mluv. Řekni to.

Sedím tu a polykám slzy, protože mi hlava nebere, jak se někdo může jednoduše do někoho zamilovat, když srdce není ještě úplně zahojené. Kdybych uměla psát písničky, nějakou o tom napíšu. O tom jak má někdo zlomené srdce a zamiluje se do někoho jiného, ale minulost mu dýchá na záda. Ten stín minulosti se s tím člověkem táhne jakýmkoli směrem a nikdo s tím nemůže nic dělat.

Vím, jaké to je milovat někoho nade vše. Znám to. Poprvé jsem neměla to štěstí, abych s tím člověkem byla. Ani o tom nevěděl a já jsem si po jedné smutné události začala říkat, zlomená duše. Zkrátka pocit, na který nikdy nezapomenu. Do té doby bych nevěřila, že city umí bolet i fyzicky. Jako by vám na hrudi ležel obrovský balvan a vy jste nemohli popadnout dech. Tak strašně dlouho trvalo, než jsem znovu uslyšela svoje srdce bít.
Ale nebylo to trochu špatné načasování? Protože, to co ve mně bít začalo, tak v tom druhém, chvíli předtím, bít přestalo. Uplynulo moře času a nakonec jsme spolu, ale říkám si, jestli někdy stejně jako já dokáže znovu cítit, to samé nebo něco víc než poprvé.

Právě jsou Vánoce a dneska jsem mu dala dárek (takové přáníčko a zároveň dopis), ve kterém jsem mu poprvé řekla, že ho miluji. Jenže poté, co to držel v rukou, už jsem to nemohla vzít zpět. Ne proto, že bych nechtěla, aby to věděl, ale ze strachu, že ke mně necítí to samé. Že pořád nezapomněl na to, že už jednou miloval a podruhé ta dvě slova nedokáže říct někomu jinému.

(Stalo se mi, že jsem měla vztah, ve kterém jsem tato slova používala naprosto prázdně. To jsem si ale uvědomila, až postupem času. A to je právě to, čeho se nejvíc bojím, že ho podvědomě přiměji říkat prázdná slova.)

- - -

Momentálně ideální svět

20. prosince 2015 v 22:17 Téma týdne
Pro mě je to právě tohle období, které začalo v pátek odpoledne a nenechám si ho ničím zkazit. Hodlám si ho naprosto a plně užít. Všechno se vlastně v pátek vyřešilo a skončilo. Přišly mi šaty na maturitní ples (které se musí ještě trochu zkrátit, ale to je jen taková drobnost), přišla mi paletka k narozeninám, na kterou jsem už dlouho čekala a všechny testy mám v tomhle roce za sebou. Takže mi tak nějak začaly prázdniny.

Je to skoro neuvěřitelné, ale po dlouhé době se cítím zase tak, že dýchám a jsem šťastná. Mám skvělého kluka a to, co k němu cítím, není jen tak něco obyčejného. S ním jsem to já. Jediný kdo se tomu všemu tak trochu snaží postavit do cesty je můj táta. Nějakým svým zvláštním způsobem se mě snaží chránit, ale poslední dobou asi pociťuje, že ho už tolik neposlouchám jako dřív. Na jednu stranu jsem ty jeho řeči o tom, proč bych u někoho neměla ještě přespávat, chápala, ale teď už ne. Potkala jsem člověka, se kterým to myslím naprosto vážně, a kterého se nehodlám jen tak vzdát. Tento pátek jsem se mu poprvé postavila a udělala si, co jsem chtěla. Neposlechla jsem ho, abych přijela domů ještě ten den, ale vrátila jsem se až druhý den večer. A ničeho nelituji. Bylo mi krásně a nechtěla jsem, aby ta chvíle s ním skončila. Vždycky když jsem s ním, tak se ze mě stává bojovník s časem.

Byl to nejen krásný večer, ale i druhý den, kdy jsem se vedle něj mohla probudit a přitulit se k němu. Potěšil mě krásnými dárky k narozeninám a opravdu se mi líbily! Dostala jsem hřejivou sovičku, protože pořád říkám, že mi je zima (hlavně v posteli, než se mi zahřeje peřina před usnutím) a voucher do Pelíšku - kočičí kavárny v Brně. Takže jakmile otevřou a bude příležitost, tak si společně s ním vyrazím na menší výlet. Už se nemůžu dočkat!
- - -
Z jiného pohledu na toto téma se mi zalíbil projekt, který se jmenuje 1Facewatch a spočívá v tom, že si koupíte hodinky a každá jejich barva má jiný význam podle toho na co chcete přispět. Výtěžek z prodeje hodinek jde na takovou věc, kterou si zvolíte barvou hodinek.

Přimělo mě to k zamyšlení. My si tady nežijeme tak špatně a občas si syslíme až zbytečně moc peněz, které hodláme utratit za nějaký nesmysl, který třeba ani nepotřebujeme, ale toužíme po něm, protože ho prostě chceme. Nijak tím nikomu neprospějeme, nepomůžeme a časem se nám na to začne prášit, protože zjistíme, že to vlastně opravdu nepotřebujeme. Kdežto tímto projektem si můžeme udělat radost a zároveň tím můžeme někoho zachránit od vyhladovění anebo někomu prodloužit život o pár dní.

Mluvím o tom z toho důvodu, že někteří ani nevědí o takovýchto problémech a tím pádem si myslí, jak je svět ideální a jak je všechno v pořádku. A ve skutečnosti to tak vůbec není.

Takže kdyby náhodou tenhle blog někdo četl a chtěl si ještě teď někdy kolem Vánoc udělat radost a zároveň tím, někomu pomoci, tak může mrknout na tuto stránku.

Věřím, že když někomu pomůžu já, tak se mi to jednou vrátí. Tak to zkuste i Vy.

- - -