Srpen 2016

Náhody neexistují

11. srpna 2016 v 21:07 Téma týdne
Tohle téma bych chtěla rozebrat z více úhlů, protože zrovna nedávno jsem dočetla jednu knížku, která se mi k tomuto tématu docela dobře hodí a její konec mě krásně zahřál u srdce.

Nejprve asi rovnou k té knize, která nese název Možná v jiném životě, a jejíž autorkou je Taylor Jenkins Reidová. Příběh se po pozvolném začátku rozdělí na dva různé paralelní světy. Co by se stalo, kdy… Čekala jsem, že konec bude mít nějakou konečnou verzi, ve které se dozvím, pro jakou se hlavní hrdinka nakonec rozhodla, ale zjistila jsem, že ve výsledku to bylo vlastně úplně jedno.

Neprozradím asi nic zásadního, když řeknu, že v jedné části se tam píše o mnohovesmírech.

Teď budu citovat: "To znamená, že když si hodíte mincí, padne panna i orel. Každou vteřinou každého dne se svět dál a dál štěpí na nekonečné množství paralelních světů, kde všechno, co se může stát, se děje. Existují miliony, biliony nebo biliardy různých verzí nás samých, které prožívají důsledky našich rozhodnutí."

Poslední část tohoto vysvětlení mě naprosto dostala: "Vím, že možná existují světy, ve kterých jsem se rozhodl jinak, a to mě přivedlo někam jinam, k někomu jinému. A mě bolí srdce pro každou verzi sebe sama, která neskončila s tebou."

A nyní tedy k tomu, proč jsem o tom mluvila. Všechno, co uděláme nebo pro co se rozhodneme, má v budoucnosti určitý důvod. Kdybychom i jednu jedinou věc udělali jinak, tak se naše budoucnost bude ubírat jiným směrem.

Můj příběh? Tady. Začátkem června minulého roku jsem se seznámila s mým nynějším přítelem. Tehdy jsme si doopravdy padli do oka a začali jsme si často psát. Postupem času jsem zjistila, že ve mě jeho přítomnost něco změnila. Cítila jsem, že o něj nechci přijít. Někdy na podzim minulého roku, když jsem se sblížila s mým dobrým kamarádem X, a učinila jsem první rozhodnutí. Bylo mi s X opravdu příjemně, ale věděla jsem, že když se teď rozhodnu pro něj, tak přítele odstavím na druhou kolej a nikdy s ním nebudu. Přišel ten okamžik. Vypadalo to, že mě chce X políbit. Byl ode mě vzdálený tak, že se špičky našich nosů téměř dotýkaly a cítila jsem jeho dech na rtech. Nehnula jsem ani brvou. Jen mi hlavou běželo: "Nedělej to. Nedělej to. Prosím." Nevím, jestli to byla prosba mého srdce vůči němu, nebo můj vnitřní hlas, který mi napovídal, abych poslechla srdce a rozhodla se správně. Jsem ráda, že jsem v ten moment ani nedýchala, protože kdybych jen nepatrně naznačila, že se může přiblížit, dnes bych tu neseděla a nepsala tenhle článek.

Samozřejmě, jako v té knize, existuje ještě druhá možnost, jiný vesmír, v němž jsem X dala tu možnost mě políbit. Jenomže to, jestli bych byla stejně šťastná, jako jsem teď, bych zjistila jen tehdy, když bych to skutečně udělala.

Není tedy úplně náhoda to, že jsme se s přítelem dali dohromady. Souvisí to i s rozhodnutími, která jsme učinili.

A poslední taková třešnička na dortu? Potkali jsme se už dávno před tím, než jsme se poznali ne, nebylo to v minulém životě. Ještě když byl se svou bývalou přítelkyní, tak ji přijel překvapit k nám do vesnice. Vím, že jsem s ním tehdy jela autobusem, ale nechtěla jsem si ho nějak zvídavě prohlížet, protože vezl růže a já jsem si říkala, že ta dívka musí být nejšťastnější pod sluncem, a nezaslouží si, abych jí okukovala přítele. Viděla jsem jen to, co jsem v daný okamžik vidět měla. A jeho myšlenka, když viděl on mě? (moc dobře si ten okamžik pamatoval). Líbila jsem se mu, ale neznal moje jméno a ani nevěděl, jestli jsem od tam. Řekl si: "Škoda, že tuhle asi znovu nepotkám." Prý se po mě zkusil podívat, ale neměl šanci mě najít. A k tomuhle se vlastně skvěle nabízí jeden citát, který má vytetovaný na levé paži.

"Prosím vás co nejsnažněji, mějte trpělivost s nezodpovězenými otázkami ve svém srdci a pokuste se je milovat jako zamčené pokoje a jako knihy napsané neznámým jazykem. Nehledejte odpovědi, které nemůžete dostat, protože byste s nimi nedokázali žít. Prožívání je hlavní, žijte tedy se svými otázkami a možná se postupně, aniž byste si toho všimli, jednoho vzdáleného dne dožijete odpovědi." - Rainer Marie Rilke

Stali jsme se tedy součástí náhody nebo osudu?

- - -