Konec cesty

11. února 2017 v 15:57 |  Téma týdne
Zrovna včera jsem měla takové uvědomění, o kterém bych se mohla rozpovídat trochu v tomto tématu. Jednoduše se mi to spolu spojilo.

Bylo ráno. Ležela jsem zrovna v posteli a četla si knihu, když jsem se najednou zamyslela a hlavou mi proběhla myšlenka. Vzbudila ve mně docela zaleknutí, protože byla velmi silná.

Uvědomění toho, že vlastně jsme, začíná někde ve třetím, možná spíše ve čtvrtém roce našeho života. To, co bylo předtím, si nepamatujeme a dokážeme bez toho žít, i když by nás to možná zajímalo.

Nastává tedy otázka. Přijde toto smířlivé uvědomění i v moment, kdy náš život bude mít skončit? Bude to také tak jednoduché? Ztratit vědomí o tom, že jsme umřeli stejně jako moment, kdy jsme se narodili?

Co vlastně bude PO životě? Jaké to bude nebýt? … Asi se ptám na otázky, na které doposud nebyly nalezeny odpovědi (a pokud byly, tak jsou asi čistě hypotetické, protože čím by byly podloženy?).

Obvykle se to snažím objasnit tím, že je to přirozená věc. Každého to čeká, ale vlastně nikdo neví, co přijde až naposledy vydechne. Bolest? Poslední vzpomínka? Promítnutí všech momentů? Bílé světlo na konci tunelu?

Jediné, co víme, je to, že na konci naší cesty, čeká každého to stejné. Někdo se toho přímo panicky bojí a já se přikláním, poněvadž pokud se nad tím opravdu zamyslíte a uvědomíte si podstatu svého bytí, tak přijdete na to, že je velmi jednoduché zapomenout a opomíjet. Co právě teď děláte? Žijete? Nebo přežíváte?

Podívejte se sami na sebe a buďte k sobě upřímní. Udělali jste někdy něco, co vás naplnilo? Ano? A jak často to děláte? Pokud to bylo poprvé, tak z toho nedělejte naposledy. Jste schopní. Udělejte to znovu. Třeba jinak, ale ten pocit bude ještě lepší a budete se snažit si ho opakovat co nejčastěji. Potom budete žít. A na konci si budete moci říct, že plnohodnotně.


- - -
 


Komentáře

1 confusedteen confusedteen | 11. února 2017 v 16:10 | Reagovat

Člověk by se měl zaměřit na ty pozitivní stránky života a nepřemýšlet nad životem samým. Já sama se nad tím poslední dobou hodně zamýšlím a nutí mě to izolovat se od ostatních, protože "proč, když stejně umřeme?". Pěkný článek :-)

2 Eliss Eliss | Web | 11. února 2017 v 16:13 | Reagovat

Souhlasím, život se má užívat a prožívat, ale ne tak abychom druhým lidem ubližovali...

3 Sora Sora | Web | 11. února 2017 v 17:53 | Reagovat

Nejraději bych si přečetla návod jak využít každou minutu svého života, jenže takový není bohužel.
Myslím že jsem teď na mrtvém bodě, prostě jen prožívám stejné dny podle těch samých šablon, každý měl takové období a to jednou skončí. :)

Od spousty lidí jsem slyšela že když někdo umře tak je to jako když usne, takže když pomyslím že před smrtí nastane slabost ztráta vědomí a pak věčný spánek .. přemýšlím nad tím jestli má člověk čas se zamyslet nad tím co se s ním děje

4 Ginger White Ginger White | Web | 11. února 2017 v 20:27 | Reagovat

Zajímavý článek. Já se smrti nebojím, jsem s ní smířená. A samozřejmě se snažím žít tak, abych toho nelitovala. (proto sedím v sobotu večer u noťasu sama doma místo toho, abych byla někde s přáteli, že jo.. :D) Ne, ale vážně. Život by si měli lidé užít a žít ho tak, aby umírali s úsměvem.. jinak fajn blog :)

5 Suzie Suzie | Web | 12. února 2017 v 17:30 | Reagovat

[1]: Jako kolikrát jsem už slyšela, že by se život neměl brát tak vážně. Ale ono to občas ani nejde. Já jsem třeba hodně empatická, takže všechno se snažím procítit, vnimat a s tím se pojí jak to špatné, tak to dobré. Jinak děkuju :)

[2]: Přesně tak.

[3]: Na druhou stranu je o tom spousta knih. Mě osobně třeba zajímá myšlenka budhismu a celkově tady tenhle směr. Přijde mi to jako klid v duši, v mysli v životě. Akorát zakomponovat ho do toho našeho běžného nekompromisně uspěchaného života. Například třeba kniha Dalajlamova kočka (první nepřímo návazný díl se jmenuje Kočka) může skrývat zajímavou myšlenku a podle recenzí sklízí poměrně hodně dobré hodnocení.
Každopádně na tom mrtvém bodě, o kterém mluvíš, jsem taky už jednou byla, věř mi, že se časem objeví něco, co ten neustálý koloběh stejných věcí naruší. :)

[4]: Samozřejmě, že odpočinek je také důležitý :D Kdo by se občas rád neválel doma u noťasu. :) Občas to chce třeba nějakou zajímavou spontánní věc, aby se odtrhnul od lenošení :D.
Jinak moc děkuju :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama